Ráno jsme se probudili do konečně slunečného dne, ale i ta ostatní rána byla krásná. Cíl byl jasný. Na Nordkapp nám chybělo už jen pouhých 400 km. Počasí nám ten den opravdu vycházelo a výhružné značky o pohybu sobů se vyplnily. Jeli jsme klidným tempem a užívali si poslední část Norska a hltali pohledy na zase jinou krajinu této země. Průzračná voda do modra místy připomínala Karibik 🙂
Asi 150 km před vysněným cílem zastavujeme a tankujeme do plna (nejsme si jisti, jestli bude pak ještě možnost doplnit palivo). Po průjezdu dlouhým a chladným tunelem se objevuje drsná krajina bez stromů, jen skály pokryté mechem a trávou, navíc od Severního ledového oceánu ohromně fouká.
Teploměr ukazuje 6st, ale pocitová teplota se blíží nule, prostě kosa jak na motorce. Okolo 19:00 začínáme poslední 30 kilometrový úsek, který je peklo. Dostáváme se do husté mlhy a je tu obrovská vlhkost. Všechno ihned navlhá a cítíme se, jako bychom jeli v dešti. Viditelnost tak na 5 metrů, oči na šťopkách, nejlepší orientaci v mlze nám poskytují stále mizející koncová světla před námi jedoucího karavanu, které nás dovedou až ke vstupní bráně Nordkappu. S tím jsme více méně počítali, protože chytnout hezké počasí na Nordkappu je celkem problém. Teplý vzduch z pevniny a ledový z oceánu se zde potkávají a vytvářejí tuto oblačnost celkem pravidelně. Je tu jak v prádelně. Obrovská vlhkost cítíme při nadechnutí.
Dorazili jsme mezi prvními na večerní prohlídku a vstupní hala muzea zatím zeje prázdnotou.
Nordkapp je místo, kde slunce během letního slunovratu nezapadá za obzor a je obrovský turistickým lákadlem. Muzeum je tomu i přizpůsobeno. Prosklená čelní stěna slouží k pozorování tohoto přírodního úkazu z tepla muzea.
Začíná se to tu plnit. Údajně není problém to tu na půlnoc, kdy se slunce přiblíží k obzoru a zase vrací, naplnit i 2000 turistů. Místní nám potvrdili, že během půlnoci se oblačnost protrhá a je vidět. Tak čekáme.
Je vidět hovno 🙂 Viditelnost se naopak zvětšuje. Německý kolega vedle nás pyskuje, že sem kvůli tomu jede 3 tisíce km. Tak jsme se pousmáli a vysvětlili mu, že my 5 tis. km. 🙂 Vůbec nám vývoj počasí neubírá na úsměvu, protože internet je mocný a fotky si dohledáme. Pro nás bylo důležité toto místo navštívit.
Je to tu neuvěřitelný Babylon a kolem nás lze slyšet snad všechny jazyky světa. Typické Japonce, kterým přes foťák nelze vidět do ksichtu a fotí i podlahu. Po půlnoci se turisti začínají rozprchávat a začíná tu být konečně k hnutí. Po chvíli je následujeme taky a jdeme si hledat místo pro stan. Asi 500 metrů pod muzeem nacházíme místo pro stan. Postavíme, lehneme a dohadujeme se, kdo zhasne. Je tu furt světlo.
Uvidíme, co nám připraví ráno. Dobrou.