Už po probuzení to venku nevypadalo nijak vábně. Přemýšleli jsme, že pojedeme v plavkách. Po dlouhé přípravě a nasoukání se do nepromoků (někteří pro jistotu i dvojitých) jsme vyrazili. Asi po 10 km nás čekala uzávěrka, kde jsme strávili asi půl hodiny a to vůbec nepršelo 🙂 🙂 Když nás vypustili, čekalo nás stoupání do příjemné dvoustupňové teploty. Zhruba 50 kilometrový přejezd, asi krásnými horami, byl nekonečný a náramně jsme si ho užili. Netrpělivě jsme sledovali navigaci, protože nic jiného nebylo vidět a čekali, kdy už se konečně před námi objeví fjord Geiranger. Konečně jsme začali klesat z hor. Šlo to náramně rychle, místy jsme jeli i na dvojku, serpentiny byly přeplněny autobusy a karavany.
Po příjezdu do přístavu jsme zteklí z motorek hledali první hospodu, do které snad aspoň trošičku neprší.
Dali jsme si filé s hranolkami asi za pěti kilo 🙂 Nakonec nám byla nabídnuta vyjížďka lodí po fjordu, ale vody už bylo dost a čekal nás ještě přejezd do kempu. Příjezd do kempu se samozřejmě neobešel ještě bez jednoho výjezdu do hor. Vylili jsme boty a dali se na cestu. Stoupání šlo opět náramně rychle a to nám chybělo jen 50 kilometrů. No prostě extrém nad extrém. Jediným pozitivním okamžikem byla volná chatka v kempu s elektrickým topením. Fotek je málo, protože nebylo čim mačkat foťák. Stejně jsme si to užili i přes potopu v botách 🙂 Jdeme spát, protože přes rozvěšené mokré věci nejde vidět z oken 🙂
P.S. Jarin vzkazuje, že ještě jednou před nim někdo řekne nepromok, tak mu rozbije hubu. 🙂