Ráno bylo chladné a vyrážíme za slabého deště. Trasa nás táhne přes krásné horské sedlo a je narušena jen asi 50 km dlouhou rekonstrukci silnice a tak se krasná asfaltka mění ve značné enduro úseky.
Našim dnešním cílem je Sněžná cesta, ke které se doslova prohrabáváme jak krtci přes nejdelší silniční tunel na světě. Necelých 25 kilometrů dělí 3 rozptylovací místa nasvícené modře, které působí jak průjezd ledovcem. Paradoxně zde jsme se za celý den nejvíce ohřali, bylo tu až 19 stupňů Celsia. Z krásně vyhřátého tunelu se začínáme šplhat do nejvyššího bodu Sněžné cesty, kde klesáme až na teplotu 2,5 st. Zastavujeme na 5 minut, ale střídavě silný déšť v takové teplotě není vůbec příjemný. Pomalé fialovění prstů na rukou nám naznačuje, že je nejvyšší čas odtud vypadnout.
Míříme k našemu dnešnímu prvnímu trajektu a konečně teplejšímu počasí. Teplota se konečně zvedla na 16 st (ne na dlouho). 30 km přejíždíme k druhému trajektu a počasí se začíná mírně kazit. Po 10 minutovém převozu přes poslední jezero, čekáme, že závěrečných 60 km do kempu počasí vydrží a bude jen mrholit. Omyl, přesně v přístavu se spouští vodní rachot, řadíme plnou nálož a spěcháme do kempu. Po mokré půlhodince dorážíme a zbytky rumíčku lékařského nám přicházejí vhod.
Pohádkový kemp 🙂